Cílem akustického návrhu je řídit zvuk při jeho šíření prostorem tak, aby byly naplněny potřeby osob, které jsou daným prostředím a interiérem ovlivněny.
Zvuk se šíří vzduchem jako řada vln a v závislosti na akustických vlastnostech povrchů, umístění stěn a předmětů v prostoru se chová odlišně.
Zvuky jsou v každém pracovním prostředí nevyhnutelné, ať už jde o rozhovory v kanceláři nebo hluk tiskárny vedle pracovních míst. Právě proto patří nežádoucí hluk k nejčastějším stížnostem na pracovišti, a řízení zvuku ve vnitřním prostředí je proto velmi důležité.
Nejde jen o řešení samotného zdroje, ale také o úpravu a změnu způsobu, jakým se zvuk šíří poté, co byl přenesen, aby vzniklo příjemné prostředí. Při umísťování akustických produktů by nejvyšší prioritou vždy mělo být zastavení hluku, nebo odborně zvuku, co nejblíže zdroji
Při analýze vnitřního prostoru a hledání způsobů, jak ovlivnit zvuk a řešit akustické problémy, lze využít čtyři přístupy: pohlcování, blokování, zakrývání a/nebo rozptylování.
Pohlcování je způsob, jak řídit zvuk jeho zachycením pomocí porézních materiálů. Tento přístup snižuje míru odrazu, ke kterému v prostoru dochází. Tyto porézní materiály lze použít na povrchy v prostoru a navíc i na další předměty, jako je nábytek. V závislosti na konkrétním typu prostředí je nutná analýza prostoru, aby bylo možné určit optimální množství pohltivého materiálu a předmětů potřebných pro ideální dobu dozvuku.
Blokování je způsob, jak řídit zvuk tím, že se mu zabrání šířit se přes bariéry mezi zdrojem a posluchači, kterých by se dotýkal. Bariérou může být stěna, skleněná stěna, příčka, přídavná vrstva sádrokartonu nebo dokonce velký kus nábytku. Hlavním účelem blokování zvuku je zabránit tomu, aby zvuk vnikal do místnosti nebo z ní unikal. Proto je při stavbě místností nezbytné, aby byly mezery mezi dveřmi, okny a dokonce i otevřenými prostory řádně utěsněny, aby nezůstaly žádné otvory, kterými by zvuk mohl procházet.
Kromě řízení zvukových vln v prostoru pomocí produktů prostorové akustiky umožňuje zakrývání soustředění v daném prostředí, i když jsou v něm neustále přítomny složité zvuky. Účelem je maskovat nežádoucí hluk zavedením dalšího zvuku do místnosti. Mozku se tak hůře rozpoznávají útržky rozhovoru nebo známé zvuky, takže se člověk může udržet soustředěný. Tento maskující zvuk může pocházet z přirozeného nebo umělého zdroje.
Přirozeným zdrojem může být fontána nebo ventilátor a umělý zdroj může zahrnovat použití reproduktoru k reprodukci zvuků napodobujících přírodní prostředí, například oceán, nebo jiné maskující zvuky na velmi nízkých frekvencích. Tyto umělé zvuky na nízkých frekvencích mohou přehrávat nejméně postřehnutelné elektronické a syntetické zvuky, které dokáží maskovat rozhovory, aniž by rušily náš mozek, a pomáhají tak maskovat nežádoucí hluk.
Rozptylování je způsob, jak rozptýlit zvuk do více směrů přidáním texturovaných předmětů a materiálů. Účelem rozptylování je odrážet zvuk tak, aby se rovnoměrněji šířil prostorem a zlepšila se tak celková kvalita zvuku. Difuzory lze využít ke snížení rušivých zvukových impulzů nebo k oživení fádního prostoru. Difuzor může mít různé formy, například zakřivené panely, řady kójí nebo obdélníkové difuzory. Na základě analýzy vnitřního prostoru mohou být pro optimalizaci prostředí zapotřebí difuzory s různými vlastnostmi.
Porozumění tomu, jak se zvuk chová a jak jej lze účinně ovlivňovat, je proto zásadním krokem ke zlepšení různých prostorů pro lidi, kteří je používají. Použití těchto čtyř přístupů se může lišit v závislosti na konkrétním prostředí, ale přesto mohou fungovat v kombinaci a ovlivňovat zvuk, řešit akustické problémy a zlepšovat celkovou prostorovou akustiku.
