Výzkumy prokázaly, že akustické prostředí má různé účinky na zdraví a produktivitu lidí. Akustické vlastnosti jsou proto důležitou součástí různých prostor pro optimalizaci kvality zvuku a srozumitelnosti řeči. Individuální akustickou vlastnost, kterou je třeba vzájemně sladit, má nejen každá místnost, ale i každý předmět zařízení v ní. Přesná analýza je tudíž relevantní pro národní normy i pro pohodu na pracovišti.
Akustika je věda, která se zabývá řízením toho, jak se zvuky šíří v uzavřeném prostoru. To zahrnuje minimalizaci přenosu zvuku z jednoho prostoru do druhého a kontrolu vlastností zvuku v samotných místnostech. Kromě doby dozvuku, ozvěny a zvukové pohltivosti jsou pro chování zvuku rozhodující také hladina tlaku a frekvence zvukové vlny.
Zvukové vlny se šíří vzduchem tím, že narušují okolní tlak. Toto narušení je sice obvykle malé, ale je vnímatelné lidským uchem. Nejtišší zvuk, který člověk dokáže slyšet, je o devět řádů menší než okolní tlak a nazývá se práh slyšitelnosti. Hlasitost tohoto narušení souvisí s hladinou akustického tlaku (SPL), která se měří na logaritmické stupnici v decibelech (dB).
Frekvence udává počet kmitů za sekundu. Čím rychleji částice kmitají, tím vyšší je frekvence. Šíření zvukových vln však závisí na materiálu. Slyšitelné pásmo lidského ucha se pohybuje mezi 20 hertzy a 20 000 hertzy. Lidská řeč se pohybuje v rozmezí od 250 Hz do 2 000 Hz. Frekvence pod nebo nad tímto rozsahem již nemohou ve vnitřním uchu vyvolat zvukové vjemy.
Doba dozvuku popisuje míru dozvuku v místnosti. Přesněji řečeno se jedná o čas potřebný k tomu, aby hladina akustického tlaku poklesla o 60 decibelů poté, co byl v místnosti vypnut zdroj zvuku. Doba dozvuku je však závislá na frekvenci, jelikož materiály jako kámen, dřevo, koberec nebo textilie pohlcují zvuk v různé míře. Délka doby dozvuku tak závisí na všech pohltivých plochách a na kubatuře budovy.
Konverzace může být uvnitř budov ovlivněna ozvěnou a rušivé zvuky se mohou zesílit. Pokud je doba dozvuku dostatečně dlouhá, může dojít ke vzniku ozvěny. Jde o zvukový signál, který vzniká odrazem zvukových vln a k posluchači dorazí se zpožděním. Toto zpoždění závisí na vzdálenosti mezi odrážející zvukovou plochou, zdrojem zvuku a posluchačem.
Cílem zvukové pohltivosti je snížit zvukovou energii, což se děje jejím přeměnou na teplo. Pohltivé materiály odebírají zvukovým vlnám energii, takže se sníží jejich intenzita. Schopnost materiálu pohlcovat zvuk udává činitel zvukové pohltivosti α, který definuje poměr pohlcené a dopadající zvukové energie. α = 0 znamená, že nedochází k žádné absorpci a veškerý dopadající zvuk se odráží. Při α = 0,5 se 50 % zvukové energie pohltí a 50 % odrazí. Při α = 1 se veškerý dopadající zvuk pohltí.
